Římskokatolická farnost Budyně nad Ohří

Marek je velmi stručný. Po křtu, místo toho, aby šel do Jeruzaléma a hlásal Boží království slyšíme, že „Duch ho vyvedl na poušť, byl tam čtyřicet dní, byl pokoušen od satana, žil mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. A poté hlásá, naplnil se čas a přiblížilo se Boží království“

Paralela s vyvoleným národem – přechod Rudým mořem – cesta pouští 40 let a vymření staré generace – vstup nové do zaslíbené země.

Ježíšova solidarita s námi – postavil se do řadu s hříšníky při křtu a nechal se pokoušet a celý jeho život byl neustálým pokoušením a bojem, pouští a zkouškou, završený vítězstvím na kříži a zmrtvýchvstáním.

- my jsme byli pokřtěni – a před námi je celý život jako poušť, na které se všechno rozhodne. Budeme pokoušeni? Jen ten, kdo si nezvolí dobro, není pokoušen – není důvod, aby byl.

Jak obstát?

Nejsme na to sami

1) To první, k čemu nás vede postní doba je, že pravá poušť je místo, kde má hlavní slovo Boží Duch. Tak, jako vedl Ježíše, chce vést i nás.

Musíme mu tedy dát prostor k vedení.

- To on má určovat, co je podstatné a co je druhořadé.

- On má rozhodovat o tom, kterou cestou se máme vydat a které se vyhnout.

- Někdy je totiž pohodlnější naplnit čas na postní poušti skvělými předsevzetími, které jsou sice dobré na „vykazování činnosti“, ale nevedou k trvalému obrácení.

Usilovat o TICHO – vypnout televizi, rádio, mobil

2) Přemáhat divoká zvířata v nás – dokázat se uskromnit, nemusím mít všechno, laskavě vidět druhého

3) andělé strážní

Na konci naší 40 denní doby postní má být obrácení - nasměrování

Poušť, na kterou nás vede Boží Duch, se někdy těžko hledá a toto hledání vyžaduje z naší strany ticho a ochotu poslouchat. Možná je tato poušť méně nápadná a ti druzí si ani nevšimnou, že by měli „kvitovat“ naši námahu

Právě tam je však i pro nás připravena pomoc andělů a právě tam i my najdeme soulad se vším, co nám připadá jako nezvládnutelná divoká zvířata.