4. neděle postní 2018
Dnešní neděle je radostná. Co je důvodem k radosti?
- kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu
Co je pravda? Máme sklony si všechno omlouvat nebo se vymlouvat.
- já už jsem takový, chybovat je lidské, nic s tím nenadělám, na mě to nezáleží, já s tím nic neudělám
- špatnost svalujeme na druhé - za to může ten druhý
- nebo jak říká kronikář „napodobovali všechny hanebnosti pohanů“ – jak často slyšíme výmluvu „všichni to dělají, je to normální, dnes je jiná doba“.
Není důležité, zda nějakou věc dělá jeden nebo více lidí. Ta věc je buď dobrá či špatná a nerozhoduje, kdo je pro a kdo proti.
Kronikář píše „Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností.“
První pravdou je přiznat si, že já jsem hříšník. Jak z toho, co s tím? Že se odvolám na to, že jsem občas udělal něco dobrého, že jsou i horší než já?
Dostáváme se ke druhé pravdě.
Začněme obecně rozšířenou lží: Snažím se být dobrý, slušný člověk, tak přece nemohu být zavržen.
Sv. Pavel: Spásy nedosahujete vaší zásluhou, je to Boží dar. Nedostáváte ho pro své skutky, aby se nikdo nemohl chlubit.
Jak ten dar mohu získat?
Ježíš dnes říká: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen.“
A jak je to s těmi našimi dobrými skutky?
Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.
My je ale můžeme snadno přehlédnout.
Proto Ježíš představuje spásu jako zdarma daný dar těm, kdo uznají, že jsou hříšníci a vírou odevzdají kontrolu nad svým životem tomu , kterému uvěřili.
Zní to sice jednoduše, ale co nám v tom brání, je naše pýcha
A tady si zase můžeme uvědomit potřebu a sílu svátostí. Křtem se mu vyznáváme, že je jedinou cestou k naší záchraně, ve svátostí smíření se necháváme očišťovat, skrze eucharistii posilu naši vůli nehřešit, biřmováním se chceme nechat vést jeho Duchem, svátostí manželství svěřujeme svůj život do jeho rukou.