Římskokatolická farnost Budyně nad Ohří

Ubožák zavolal a Hospodin slyšel.

kázání - Neděle Božího milosrdenství 2018


První čtení ze skutků apoštolů nám může připadat jako neskutečná idylka – obec měla jedno srdce a jednu duši, nikdo neříkal o svém majetku, že je to jeho vlastní, všechno měli společné, nikdo nestrádal.

Připustit si myšlenku, že bych měl něco prodat ze svého vlastnictví a položřit někomu k nohám, se nám určitě nechce.

Na zamyšlení je, proč se tento úryvek čte právě na Neděli Božího milosrdenství.

V evangeliu slyšíme, že Ježíš „dechne“ na apoštoly svého Ducha a dá jim pověření odpouštět hříchy.

To dobře víme, ale zkusme si to dát dohromady s tím prvním čtením, kdy obec věřících měla všechno společné.

Nejedná se jenom o hmotné věci, o majetek, ale také o naše skutky – dobré i zlé.

A právě v odpouštění hříchů se jedná o to, že člen společenství klade k nohám kněze to, co je bytostně jeho a svátostným odpuštěním se Boží milost rozděluje podle toho, jak kdo potřebuje.

Jestliže platí, že obec věřících má jedno srdce, pak z toho plynou dvě věci:

- žádné zlo, žádný hřích není soukromým vlastnictvím, ale ubližuje celému společenství a má-li být odpuštěno, musí se položit apoštolům kněžím k nohám

- zrovna tak žádné dobro není jen soukromým vlastnictvím, ale má dopad na celé společenství

Nejtajnější zlo spáchané v koutku srdce nikdy není soukromým vlastnictvím, ale ubližuje celému společenství. A tedy, má-li být odpuštěno, musí se položit apoštolům k nohám. Stejně ani o tom nejskrytějším dobru nikdo nemůže říci, že je pouze jeho.

Někdo by mohl namítnout: „No, zjistili jste, že materiální solidarita je příliš bolavá, tak jste si to takhle hezky vyabstrahovali do duchovní sféry.“ Opravdu? Kdo skutečně prožívá každý osobní hřích jako ublížení celému společenství a vnímá v každé svátosti a liturgickém slavení, že je jedno srdce a jedna duše s druhými, musí nutně dorůstat k tomu, že se stále víc zříká i hmotných věcí, které vlastní, a dělí se s druhými. Jestli se k tomu nepřibližuje (ač i milimetrovými krůčky), znamená to, že si Boží slovo opravdu vyabstrahoval tak, že mu z něho nic nezůstalo.


Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím