Římskokatolická farnost Budyně nad Ohří

Veleb, duše má, Hospodina!

kázání 13. neděle v mezidobí 2018


Mdr : Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

Když upadneme do pokušení a dopustíme se i těžkého hříchu, ztrácíme tím Boží život, který jsme dostali při svatém křtu. Bez milosti posvěcující nemůže lidská duše dosáhnout spásy. Ve stavu těžkého hříchu odměňuje Bůh dobré skutky nějakou pozemskou odměnou nebo odvrácením časných trestů. Jinak je ovšem záslužnost dobrých skutků vykonaných.

Je potřeba pouze a jenom Ježíšova zásahu.

- Žena s krvotokem slyšela o Kristu a o tom, jak uzdravuje nemocné, chromé a posedlé. Jenomže ti všichni se k němu mohli alespoň přiblížit.

Ona, jako nečistá, však v uzdravující dotyk doufat nemohla. Podle Mojžíšova zákona (srov. Lev 15) by bylo nečisté cokoli, čeho by se dotkla, a nečistý by byl i ten, kdo by se dotkl jí anebo věcí, jichž se ona sama dotkla v době svého krvácení.

Pro ni však tato oddělenost platila již dvanáct let. Bylo to nepředstavitelné vězení. Její jedinou nadějí byl Kristus. Už byla velmi zoufalá, a tak nedbala na to, že svou přítomností v tlačícím se davu činí nečistými všechny, kterých se dotýká. Ale nesměla poprosit o uzdravení stejně jako ostatní – nahlas. Musela by totiž říct, čím trpí. A to by jistě vzbudilo velké pobouření. Zbývalo jen jediné: víra, že Kristova moc je tak veliká, že i když se dotkne byť jen jeho roucha, pomůže jí to. A měla pravdu.

Měla víru, a proto se dotkla. Co měli ostatní, nevím, ale dotýkali se ho víc než ona. Když dva dělají totéž, není to totéž, a naši jiskřičku víry a touhy Bůh rozpozná, ať už se projeví jakýmkoli způsobem.

Pro mě je příběh této ženy velkou školou přistupování k Bohu skrze posvátné předměty. Není-li ve mně víra v živého Boha, nijak mi nepomohou. Pokud ve mně tato víra je, jsou pro mě cestou k Tomu, který stojí za jakýmkoli posvátnem.

- Tatínek Jairos byl zcela oprávněně na zhroucení. Už bylo zbytečné o cokoli se snažit. Asi by to Jairos vzdal, to je jasné. Protože kde je smrt, tam není pomoci. Jeho nejbližší ho přesvědčovali, že je konec. Ale Kristus ho povzbuzuje. Necítíme i my ve svém životě občas takový zmar nadějí, kdy máme pocit, že je všemu konec? Nemáš už někdy ani sílu, stejně jako žena s krvotokem, jít se dotknout s vírou alespoň jeho roucha? I pro tebe ale existuje naděje. Sám Kristus ti dodává sílu a odvahu, abys ještě chvíli doufal. Abys to nevzdal.

 

On vejde do tvého nitra, kde možná něco krásného zemřelo, kde pohasla naděje a víra. A pokud do té komůrky, do svého srdce půjdeš s ním, můžeš i ty prožít zázrak „Talitha kum“.


Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím