kázání 10. neděle v mezidobí 2018
Dnešní texty nám připomínají, že ďábel působí tak, že zpochybňuje to, co Bůh řekl nebo udělal. Tak to udělal u prvních lidí a neváhá útočit ani proti Ježíši.Kde je Ježíš, tam ďábel nemá moc, proto je třeba jej odstranit
- nejprve používá zbožné autority – vyhání ve jménu vládce démonů, je posedlý zlým duchem
- co je horší a citlivější, používá příbuzných a dokonce vzali sebou i Marii, jeho matku (zřejmě jako štít pro prosazení své vážnosti) – ti tvrdí „pomátl se“ a „chtěli se ho zmocnit“ a zastírají svůj úmysl větou – tvoje matka stojí venku a chce s tebou mluvit
Kristus pokládán za blázna. Místo aby měl – jako všichni ostatní spořádaní muži jeho věku –chodí po celé Palestině, uzdravoval, skoro nejedl, málo spal a vůbec se choval mimo běžně zavedené zvyklosti.
Především tím trpěla jeho rodina. Kvůli Ježíšovi se ještě dostanou do řečí, Tomu se musí zabránit včas: pěkně si ho dovést domů a přimět ho, aby žil jako všichni ostatní. Aby žil a dělal, co se sluší a patří.
A zde se ukrývá jádro problému, který někdy s Kristem máme: Pokud nás Kristus vodí po cestách, které se nijak neliší od cest ostatních lidí, či námi předpokládaných a chtěných, je vše v pořádku.
Když ale v našem životě Kristus odbočí na cestu, kterou jít nechceme, nastává problém. I my dnes – stejně jako Ježíšova rodina tehdy – se můžeme ocitnout v situaci, kdy nám bezděky z úst vypadnou slova: „On se snad zbláznil. To po mně přece nemůže chtít. Jak budu vypadat před známými a před rodinou? Co si o mně budou myslet? Já tudy jít nechci!!!“
A tak, chceme-li patřit do jeho rodiny, být jeho bratrem sestrou – nezbývá než se očistit od názoru a představ svého okolí a přijmout jeho nabídku a jeho cestu – chtít to, co chce otec. To jediné nám dá mír a pokoj.